5 months behind me, 5 to go.

Helooooo,

toto je dopis, který jsem posílala do agentury jako mou půlroční zprávu.

První semestr v Utahu

Má „world experience“ začala krásně, ale se spoustou zádrhelů. Měla jsem to štěstí, že v mé nové rodině bydlela minulý rok také češka a tak jsme se sešly a já mohla získat spousta informací o mém budoucím životě. Také jsem si začala dopisovat s rodinout přes facebook skoro každý den a to mi také hodně pomohlo jelikož mi přišlo, že je znám alespoň trochu předtím než je uvidím naživo. Blížil se den odletu, pátek 12. srpna, a já se začínala se všemi loučít a také na mě přišla cestovní horečka a to doslova. Ve čtvrtek ráno jsem se probudila s horečkou 38,8 neschopná pozřít jakýkoliv pokrm. Poté, co jsem spolykala milionů léčivách pilulek a skoro celý den prospala se mi podařilo snížit horečku a zabalit si vše potřebné. Celou noc jsem nemohla spát a pak to přišlo – procházela jsem celnicí na Ruzyňském letišti, málala svým nejbližším a pila svůj šálak kávy jakoby nic. Byl to zvláštní pocit…

 

Let byl dlouhý a plný turbulencí. Naštěstí jsem měla jen jeden přestup v Atlantě, kde jsem potkala dalších asi 5 výměných studentů a tak jsem prošli celým celním procesem společně a pak se rozletěli do všech stran Spojených Států.

Můj nejvetší strach byl jestli budu rozumět a jestli má angličtina není katastrofa. Ale poté, co jsem v letadle z Atlanty do Salt Lake City zapředla velice milý rozhovor s paní sedící vedle mě, která si prvních deset minut našeho rozhovoru myslela, že jsem Američanka, můj strach zůstal někde nad Skalickými horami. Jeslti tento dopis někdy bude číst budoucí výměnný student tak rádím aby absolvoval nějaký ten intenzivní kurz. Já tak učiníla, protože můj přijímací test nebyl žádná sláva a ve škole jsem měla angličtinu jen 3x týdně. Dřela jsem hodně, ale vyplatilo si mi to. Lidé, co potkávám mi chválí mou anličtinu, výmění studenti ve škole si mysleli, že jsem „domácí student“ a dokonce i moji američtí spolužáči za mnou chodili po tzv. „Volleyball Senior Night“(o té ještě více) s tím že netušili, že jsem Češka. Tak to je asi vše obecně a teď něco o tom jak si tady žiji.

 

Přiletěla jsem do Salt lake asi v 10 hodin večer unavená a rozlámaná z letadla. Přesně si vybavuji jak jsem sjížděla po eskalátorech a tam na mě čekala moje host mom s nejmladší dcerou Feliciou. Obě mě dlouze objaly a bylo vidět, že mě rády vidí. Pomohly mi s kufrem a venku na nás čekal host dad s autem. Cestou domů se mě vyptávali na spoustu věcí a pořád mi chválili angličtinu. Když jsme dorazili domů tak jsem poznala další sestru Vanesu, a poté co jsem se trochu zabydlela tak jsem usnula jako mimino. Ráno jsem se vzbudila docela časně a k snídani jsem dostala jakési barevné cereálie. Dřív jsem si myslela že mám sladké věci ráda, ale po nějakém čase ve státech mě sladkosti vůbec nepřitahují.

Hned můj první amrické den jsme se vydali na krátkou dvou denní dovolenou k jezeru Bear lake asi dvě hodiny jízdy od mého nového bydliště. Takto jsem poznala babičku s dědou a strejdovu celou rodinu. Myslím, že jsem zapadla docela dobře je to nejspíš tím, že jsem rozumněla všem vtipům a získala si dětí tím že jsem se jim věnovala a snažila se mluvit a mluvit.

Po návratu domů jsem absolvovala svůj první americký volejbalový trenink a také nákupy školních věcí. Má škola má tzv. Dress code, ale není to nic strašného.

 

Prví školní den byl 17. srpen a můj rozvrh se skládá z 9ti vyučovacích hodin denně. Toto je můj rozvrh pro první semestr.:

1. Business math
2. Economics
3. Broadcasting, který mi byl později změněn na volnou hodinu, protože mám dva AP předměty(vysvětlím později)
4. AP Chemistry
5. Lunch
6. Bible, protože má škola je křesťanská
7. US History
8. AP English Literature
9. Yearbook

AP předměty jsou vyučovány univerzitním učitelem a nakonci roku z nich dělám zkoušky. Pokud bych se rozhodla nastoupit na americkou univerzitu, tak mi z nich uznají kredit a nemusím si tyto předměty zvolit znovu.

 

První měsíc jsem byla hodně unavená. Každý den jsem strávila 9 hodin v lavici a poté dvě hodiny v tělocvičně na treninku nebo na zápase. Domů jsem se „normální“ dny vracela kolem 19 hodiny a v „zápasových“ dnech mazi 21 a 22 hodinou a pak když se na to nabalí všechny domácí úkoly… Byla jsem z toho hodne vyčerpaná.

 

A tak šel čas dalších dva měsíce s volejbalovou sezónou. Škola, trenink a domácí úkoly. Pátky to bylo jinak: Trenink a poté škola… Pokud jste nikdy v životě netrénovali ráno jako já, tak vám musím říct, že to pro mě byl docela šok. Ale vyplatilo se. V našem regionu jsme skončili druhé a v šampionátě celkem čtvrté.

 

Školní sporty jsou tu brané velice vážně, protože vám mohou zajistit stipendium na vysokou školu. Také jsou vám každý týden kontrolovány známky, protože když máte z nějakého předmětu F nesmíte nastoupit na hřiště. Kdyby se na to přišlo během zápasu, tak by vaše družstvo bylo diskvalifikováno. Před každým zápasem se přísahá ke státní vlajce, nebo hraje státní hymna. Také všechny hráče a trenéry představí publiku a případným lovcům talentů. Součástí sportovní kariéry je tzv. Senior Night, což je poslední domácí zápas, kde představí všechny hrající maturanty, kteří obdrží nějaký ten dar od týmu a rodiny a řeknou publiku o vašich plánech do buducnosti. Právě po této události za mnou přišlo pár američanů s tím, že opravdu netušili, že nejsem američanka. Tím, že se tu sporty opravdu prožívají, tak jsem každý týden nacházela své jméno v novinách se svým osobním skórem. Musím říct, že to byl hezký pocit:).

 

Poté, co mi v listopadu skončil volejbal, tak jsem mohla jít hrát do klubu, ale rozhodla jsem se nenastoupit, jelikož úrověň do které zapadám by mě vyšla na 5000 dolarů a vzhledem k tomu, že jsem po operaci kolene a nikdy nevím, co se mi v něm může pokazit, jsem řekla ne.

V listopadu žačal školní basketbal, ale toho se neúčastním a tak se snažím hrát volejbal s mou rodinou a občas zajít do posilovny abych měla pocit, že alespoň něco dělám.

 

S úderem zimy a prvního sněhu začla lyžařská sezóna. No jen si to představte. Já milovník lyžování bydlím 30 minut jízdy autem od olympijských sjezdovek. Je to opravdu nádhera jen potřebujeme více sněhu. Lyžařskou výbavu jsem si koupila v bazaru s tím že ji po sezóně prodám. Na kopci jsem každý víkend takže by se mi nevyplatilo každý týden půjčovat nějakou výbavu. Také jsem si pořídila sezóní permici, která má cenu asi pěti denních skipasů. Má rodina nelyžuje a tak jezdím se spolužáky, ve škole také máme lyžařský klub a místní WE koordinátor je vášnivý lyžař, tak mě často bere sebou.

 

Ve škole zvládám vše bez problému. Učitelé jsou tu více kamarádští než v Čechách a jak už jste asi slyšeli, probíraná látka je mnohem jednoduší. Také se vaše známka skládá z domácích úkolů, takže pokud je děláte a jednou pokazíte test, tak vám to moc známku nepokází. V prvním čtvrtletí se mi podařílo mít jen jedno B a nějaké to A- a v tomto čtvrtletí bych měla mít jedno B+. Béčka se mi daří sbírat z historie, ale ta mi nikdy moc nešla ani v Čechách:-D.

 

Také bych vám měla povědět něco o mých „homesick“ momentech. Ze začátku jsem si připadala jako na prázdniných, vlastně si pořád připadám tak trochu jako na prázdninách. Stýskací moment pro mě bylo Díkuvzdání, protože je to taková rodinná událost a pak hlavně Vánoce, ale to se docela dalo očekávat. Připravte se na to, že ve škole vám budou chybět kamarádi a doma vaše zvyky. Také si hodně věcí uvědomíte. Mně došlo, že moje rodina možná není perfekní, netrávíme spolu moc času protože jsme pořád něčím zaneprázdnění a někdy si mailujeme z místnosti do místnotsi, ale za nic bych je nevyměnila. Není to proto, že bych si nesedla s mou host rodinkou, ti jsou perfektní a trávíme spolu hodne času, jen mi tady došlo mnoho věcí, které jsem si doma neuvědomovala.

 

Tohle je asi vše o mém prvním semestru ve Spojených státech, určitě jsem na mnoho věcí zapomněla, ale doufám, že tímto mohu pomoci dalším studentům. Možná je zbavit strachu a nebo jen vyvrátit, či potvrdit jejich představy o budoucím životě.

 

sporty v usa.

Slíbila jsem článek na téma sporty v Americe a navíc už tu jsem 4 měsíce takže bych měla přidat další článek:).

Řeknu vám vše o volejbale jelikož tomu rozumím nejvíc:). Na Amerických školách máte spotry rozdělené do třech období: podzimní(volejbal, americký fotbal, fotbal a cross country), zimní(basketbal, wrestling a lyže) a jarní(atletika, golf, baseball a tenis). Tohle jsou sporty na mojí škole jinde můžete přidat větší škálu sportů, ale tyhle jsou takové nejzákladnější.

Váš koníček se tu bere velice vážně. Hrála jsem volejbal od začátku školního roku, ale moje spoluhráčky trénovali celý srpen. Treninky jsem měla každý den dvě hodiny a sport byl často přednější než škola( jednou my bylo hodně špatně ale musela jsem na trenink od 6ti ráno a poté co jsem se málem zhroutila na první hodině jsem odjela domů. Kdybych nepřišla tak bych druhý den nemohla hrát zápas.) Zápasy jsem měly většinou dvakrát týdně. První zápas se hrál mezi ‚junior varsity‘ -prvák až třeťák a poté bylo ‚varsity‘ což by měly být jen maturantky, ale často se to míchá. Před každým zápasem se přísahá k vlajce nebo hraje státní hymna. Zápas je klasicky na 3 vítězné sety.

Pokud jsi volejbalista a hraješ českou ligu, tak si určitě zvyklý na přespávání na ubytovnách. Američané přespávají v hotelu.

Ještě jedna důležitá poznámka. Váš trenér vám kontroluje známky a pokud máte nějaké efko tak podle pravidel nesmíte trénovat a hrát. Pokud by jste hráli a přišlo se ta to, tak váš tým automaticky prohrává zápas.

Teď něco k volejbalovému klubu. Poté co vám skončí sezóna, tak máte možnost hrát nějaký jiný školní sport nebo jít do klubu. Já jsem mohla hrát ve velice prestižním klubu, ale cena mi to nedovolila. Tady to není jako v Čechách, kde volejbalový svaz dává peníze např. na benzín.  Amerika je velká a na turnaje se létá letadlem a vy si hradíte všechno sami. Kdybych hrála tento klub tak bych celkem se všemi turnaji a dresem zaplatila 5000 dolarů. Když jsem viděla tuhle cenu a podívala se na svoje bolavé klouby, kde je veliká pravděpodobnost úrazu, tak jsem se rozhodla, že peníze investuji do něčeho jiného.

Lituji toho jen když vidím někoho hrát, ale tak to se dá přežít:). Existuje tady něco jako naše Volejbalová Amatérská liga, kde nejspíš budu hrát(je to pro mě  zadarmo:-D)

Pokud máte nějaké otázky, tak se nebojte zeptat, určitě jsem nenapsala vše:).

a.

october. november.

Ano přiznávám se.. Tak trochu jsem zapomněla přidat nějaký ten článek, ale mám výmluvu:-D doma nám nefunguje internet a když už se dostanu na svůj počítač, tak jen rychle ve škole kde je wi-fi a můžu si dodělat všechny domácí úkoly, které vyžadují internet… Dnes sedím v knihovně utahské airforce a konečně mám čas na nějaký ten článek:).

Dnes jsem neměla školu a zítra to vypadá na další den volna. Celou noc a dnes celý den je silný vítr a ve škole nefunguje elektřina (což znamená že nefunguje absolutně nic). Dnes jsem mluvila po skypu s rodinou a vypadá to že se vítr  posunuje dál do Evropy takže si možná také užijete větrné prázdniny, ale pochybuji jelikož většina elektrického vedení v Čechách je pod zemí.

Za dva měsíce co jsem o sobě nedávala vědět se toho událo docela dost. Jako první událost bych uvedla volejbal. Školí volejbalová sezóna skončila na konci října státní soutěží, která se konala na Utah Valley University in Provo, což je město asi hodinu cesty od Salt Lake. Nakonec jsem skončily na čtvrtém místě. Dá se říct že slavíme úspěch:) na to že máme jen osm členů týmu, ale dřely jsme jak mourovatý… Také naši fotbalisté slaví úspěch. Ti skončili druzí na jejich šampionátu. Byla jsem tak odvážná a vydala jsem se na finále i semifinále. Málem jsem umrzla, jelikož na semifinále sněžilo a během finále foukalo a na tribuně nebylo kam se schovat, ale dá se říct, že jsem konečně pochopila pravidla amerického fotbalu:-D
Volejbal a fotbal skonči a následuje basketbal a wrestling. I když jsem byla párkrát přemlouvána ať hraju basketbal, tak jsem se rozhodla že budu lenošit 😀 ne že bych byla líná, ale rozhodla jsem se trochu zrelaxovat moje operované koleno:-/, které si během volejbalu prošlo peklem… Ani nechci vědět kolik tejpu, ledu, léků proti bolesti a  chladících sprejů jsem spotřebovala… Asi se ptáte proč jsem toho šíleného sportu nenechala, ale ono když máte dalších (jen) sedm spoluhráček a vy jste jejich nahrávačka a všechny na vás koukají občas jako na hrdinu, co jim přijel pomoc z daleké Evropy. Opustili by jste je? Já jsem nemohla…

Další veliká událost bylo Díkuvzdání. Poslední čtvrtek v listopadu slaví američané díkuvzdání. Jde o to že se sejde celá rodina nad krůtou k takovému pozdnímu obědu čí brzké večeři a poté se kouká na fotbal(ve většině rodin) a jde se brzo spál jelikož poté je Black Friday, což je nejšílenější nakupovací den v roce. Vše je zlevněné a šílení amíci nakupují vánoční dárky… Já jsem nakupovat byla, ale ne v šíleném stylu:D jen jsem v pátek odpoledne vešla do místního nákupního centra a koupila si zlevněné conversky a lyžařskou bundu:-D.
Díkuvzdání je hlavně o jídle, rodině, nakupování a fotbalu… Kupa jídla vnukla nápad mé rodině a začali jsem chodit do posilovny;). na tenhle den jsem se těšila:-D nejsem sportem a kaloriemi posedlá holka, ale nazvala bych se Evropankou, co preferuje ovoce a tělocvičnu než fastfoody a televizi..

Dneska začíná prosinec… Blíží se mi 4 měsíce v Americe! Moje angličtina se zlepšila(alespoň doufám). Asi vás zajímá jestli se mi stýská. Ano, stýská. Nebrečím každý den před spaním, ale často přemejším nad domovem, školou, kamarády… Hodně často se mi promítají obrázky mých loňských zážitků. Také jsem si uvědomila mnoho věcí, které mi dřív nedocházely… Jestli se chystáte někam pryč na tohle se připravte:). Budou se vám vracet ty nejkrásnější vzpomínky a důvod proč se vám v naší malé zemičce nelíbilo se vypaří…

Začala lyžařská sezóna! Ani nevíte jak se těším! Spolužačí se ptají jestli s nimi půjdu po škole na nočnílyžovačku, ale já ještě nemám lyže:-/ ale už se to blíží! Snad vše dozařídím tenhle víkend. Je to krása mít obrovské lyžařské středisko 35 minut od domova (snowbasin.com).

Musím teď končit a pokračovat v domácích úkolech…

Chystám se napsat nějaký článek o sportech v americe, pro ty co to zajímá:). Nechci zatěžovat všechny svým volejbalem:)

Mějte se hezky,

a.

2 měsíce za oceánem…

Ahoj:),

tak už jsem tady 2 měsíce (a 3 dny).

Musím říct, že mám opravdu štěstí na rodinu, mám je strašně moc ráda.
Ve škole  už znám víc lidí, takže se necítím tak sama jako na začátku, když jsem znala jenom volejbalistky.
Mám za sebou také homecoming. Byla to docela sranda a všichni se divili, že jsem bílá a umím tancovat… hahaha
Jejich homecoming je ve stylu diskotéky, samozřejmě bez alkoholu.

Teď mě čeká otázka jestli hrát volejbalový „club“ či ne. Tenhle club je strašně drahý, protože na všechny turnaje se létá letadlem a celkově by mě to vyšlo asi na 5000 dolarů. Mluvila jsem o tom s rodičema a ti mi řekli, že můžu hrát, ale že oni pak nemůžou přijet zamnou jelikož ta cena je hodně vysoká… Co by jste zvolili vy?

Také jsem se rozhodla, že zkusím podat přihlásku a zažádat o stipendium na NYU a možná ještě pár škol, ale je to jenom takový pokus.. hahaha. Asi se vrátím zpátký do Čech, Praha mi moc chybí:((, ale takový New York,  no jen si to představte…

Nevím co bych vám ještě pověděla…
jestli máte nějaké otázky tak klidně piště, ráda vám odpovím;).

a.

6 tydnu!

Hey U!

Omlouvam se, ale tento clanek bude bez diakritiky jelikoz pisu ze skolniho pocitace.

Mesic ve statech je za mnou a dalsich 9 me ceka.:) Nevim co vam o tom mam povidat 😀 na skolu si zacinam zvykat, ale cesky gympl mi chybi. Ano je to tak! Nejvice postradam skolu :-Da rodinu a kamarady samozdrejme. Taky me ted zacina pronasledovat otazka zda se mam snazit ziskat stipendium nebo ne? Zustat ve statech, ci se vratit do Cech, dodelat gympl a pak se uvidi co dal… Jde tu o to ze hraju volejbal a dari se mi da se rict dobre a mam docela sanci na to ziskat stipendium tak mi to ted vrta hlavou :-/…

Co jinak? Rodina je naprosto skvela:-D mam je opravdu rada. Ale mam jeste jednu host sis z Thajska a ta me obcas trochu vztaci. Je docela ticha a pusobi roztomile, ale nasla si tu jeste jednu Thajku a porad mluvi jenom thajsky a uz je tady mesic a nejak nevidim zadny pokroky v anglictine:-/ je to docela na nic rada bych se ji na neco zeptala nebo si s ni aspon povidala… No snad se to brzo zlepsi, ale uz me to moc nebavi… Jeste k tomu mlaska u jidla a to me naprosto vytaci, tak jsem se zeptala ve skole jestli si toho treba nekdo z mych kamaradu nevsiml jestli ti ostatni Thajci mlaskaji. Prej jo… Moje dve americky segry se rozhodly, ze ji nauci jist. Tak jsem na ne zvedava :-D.

Ted jsem na hodine yearbook, moc se toho tady nedeje.. zachvili trenink a potom kupa ukolu jako kazdy den.
Abych pravdu rekla tak muj americky zivot je takovy stereotyp:-/ asi proto hodne postradam svou ceskou skolu a poflakovani po Praze 😀 to tady neexistuje… Skola je kazdy den stejna pak trenink nebo zapas pak ukoly a spat…

mejte se hezky a ja se snad brzo ozvu a pridam vice fotek;)

Fotky!

Tak jsem budu přidávat fotky:)

První dojmy:)

Ahoj, ahoj!

Když jsem přiletěla do Salt Lake City čekala tam na mě moje host family. Všichni mě objali a byli hrozně šťastní, že se konečně potkáváme:). Domů jsme jeli asi půl hodiny a cestou se mě ptali, jaký jsem měla let a tak a pořád mi chválili mojí angličtinu:) což jsem byla ráda, ale trochu mě to uvádělo do rozpaků:-D.

Doma se mě ptali jestli nemám hlad a tak, ale mě bylo strašně špatně z letu a můj mozek měl 5 ráno takže jsem se snažila jít co nejdřív spát:).

Hned druhý den ráno jsme vyrazili k jezeru Bear lake, kde jsem poznala další část rodiny. Všichni mě objímali a chválili, jak hezky mluvím anglicky :-D. cestou k jezeru jsem se nejdříve stavili v mekáči pro snídani a poté pro oběd v Subway a já se bála, že můj rok v USA bude plný junk food, ale nakonec se ukázalo, že moje rodina ráda vaří, a tak jíme fast food jen když je krize :-D.

Po návratu domů mě čekal nákup věcí do školy (papíry, tužky a oblečení podle školního dress codu) a také první volejbalový trenink. A pak škola – už 17. srpna!!!

Ve škole jsem dostala rozvrh, který jsem si z části sestavila sama a z části škola, protože chci mít americkou maturitu, která se skládá z kreditů a ne zkoušky jako u nás.

Rozvrh:

• Business Math
• Economics
• Study hall (na volnou hodinu mám právo, jelikož mám dva AP předměty, což znamená „jako na college“, když z toho udělám na konci roku zkoušku tak si ten předmět nemusím brát na americké vysoké)
• AP Chemistry
• Lunch
• Bible 12 (má škola je křesťanská)
• US History
• AP English Literature
• Yearbook

poté mám každý den ještě dvě hodiny volejbalu:). Sporty se tu berou opravdu vážně:).

Mějte se famfárově a já se du koukat na místní baseball:)

Vízum & let!

Ahoj z Ameriky!

Omlouvám se, že jsem nepsala,ale měla jsem toho spoustu na práci a pořád jsem busy.
Dnes jsem už 14 dní ve státech a je to super:-D.
Tak teď vám povím něco o vízu a mém letu.
Poté, co jsem vyplnila vízový formulář DS-160 na webové stránce ambasády, tak jsem si domluvila schůzy s konzulem, ale nebylo nikde volno až 9. srpna což bylo 4 dny před mým odletem. Bála jsem se, že to nestihnout vyřídit, ale co se dalo dělat, když tak bych si musela posunout let nebo podplatit kurýra. který vám vízum má donést. Schůze byla dohodnutá na 8:15, a tak jsem dorazila už v 8 a to jako první, což byla asi nejlepší věc co jsem mohla udělat, protože celý vízový akt trval jen 15 minut:). Pan konzul na mě byl moc milý a zeptal se mě jestli si chci pro svůj pas s vízem přijít hned druhý den, takže žádný stres, a já mohla odletět v plánovaný den:).
Pozor: Pokud vám nebylo osmnáct, tak s vámi musí jít rodiče nebo musíte mít potvrzení od notáře, že s tím rodiče souhlasí.¨
schůze s konzulem se může domluvit až po obdržení formuláře DS-2019, který vám předá agentúra.
Let
let byl naprosto v pořádku:)
Měla jsem letenku na 13. srpna. Praha-Atlanta-Salt Lake City. Let do Atlanty byl opravdu dlouhý s turbulencemi, ale pustili nám 4 filmy takže to docela uteklo:). V Atlantě jsem potkala asi 5 dalších exchange studentů, a tak jsme se šli znovu odbavit spolu (na první letišti ve státech se musíte znovu odbavit).
No a pak jsem si šla najít svůj další let, prolézt obchody a pak 4 hodinový let do Salt Lake City. Seděla jsem vedle milé paní, co si myslela, že jsem Američanka, tak jsem si oddychla, že moje angličtina asi není tak hrozná jak jsem myslela:-D. Na letišti na mě čekala moje nová rodinka:) můj kufr dorazil a já byla strašně unavená, protože já měla 5 hodin ráno a v letadle jsem nedokázala zamhouřit oko:).

mějte se krásně,
a.

26dní do odletu?!

Zbývá mi 26 dní v ČR!

Musím říct, že mám naprosto skvělou host-rodinku:). Se všemi jsem v kontaktu a alespoň ob den si posíláme zprávy se vším všudy. Strašně moc se na ně těším:). A oni na mě snad také:-P.
Mám odlétat 12.srpna, ale pořád nemám letenku v ruce, ale dnes přišel mail od agentury, že si jí společně se studentským vízem můžu jít příští patek vyzvednout! Což je super!! Konečně budu vědět kudy a s jakou aerolinkou poletím;).

Teď se jen musím nechat vyfotit na vízum a domluvit si schůzku s konzulem. A pak už jenom balit, balit a loučit se :-(.

Stala se mi ale taková nepěkná věc:-(. Rozbilo se mi moje vaio a sony má na reklamaci celý měsíc a to já už tady nebudu:-/ takže počítám, že budu muset vychrlit dalších milion peněz za nový laptop. Asi to bude první věc kterou budu v USA kupovat:-).

a.

Host family!

Hi guys!

V tomto článku bych vám ráda popsala, jak je to s umístěním do rodiny a jak to bylo u mě;).

Poté, co odešlete přihlášku do americké centrály a jste oficiálně přijati do programu (viz minulý článek) jen čekáte, ale vaše přihláška je rozeslána po celých státech a obíhá tam než si nějaká rodinka řekne, tak a tohohle/tuhle studenta/ku chci! Poté, co si vás rodina vybere jste kontaktování vy a musíte zaplatit doplatek na stáž. Při této příležitosti je vám doporučeno, aby jste kontaktovali celou rodinu. Musíte se nechat vyfotit na vízum (fotka musí být ve speciálním formátu: http://czech.prague.usembassy.gov/foto.html), mít přerušené studium (v případě mého gymnázia-některé školy nepovolují nebo nedoporučují pokračování v s vaší třídou) a ověřené vysvědčení, které po vás  budou chtít po nástupu do americké školy. Také se doporučuje ještě jedna prohlídka u lékaře především zubaře, který je v Americe velice drahý.
A jak je to se školou?
U World Experience je to zařízené tak že ke každé rodině spadá také škola.
*jedno kritérium pro rodinu je, že musí bydlet u školy dosažitelné pěšky, nebo bydlet tam kde jezdí školní autobus, nebo je rodina ochotná vás každý den vozit. Vy totiž v Americe řídit nebudete moct! 
Když si vás vybere rodina, tak poté je kontaktována státní škola. U mě to bylo malinko jinak, jelikož rodiče napsali do přihlášky, že pro mě preferují školu soukromou. U soukromé školy je to asi takto:). Škola se o vás přihlásí a nabídne školné, které je většinou nižší než pro místní obyvatelé, a vy máte šanci se rozhodnout jestli jste schopni nabízenou částku uhradit. Pokud ne, tak vaše přihláška putuje dál, ale pokud ano, tak se vám začíná hledat rodina v okolí školy:).

Mail o tom, že jsem umístěna do rodiny dorazil asi měsíc a půl po škole. Abych pravdu řekla, tak jsem byla naprosto nadšená, že už mám rodinu a také jsem si oddychla protože už bylo 1. července a já pořád nevěděla, kde budu bydlet!
Můžu si teď konečně dopisovat s rodinou, starat se o nakoupení vhodného oblečení  podle školního ‚dress code‘, který má většina škol v USA a zařizování studentského víza.

Můj odlet je zatím plánován na 12. srpna a první školní den je 17.srpna:).

a.